Vlaky

To jsou vlastně tramvaje na dlouhé vzdálenosti.

Nebo obráceně by se dalo říci že Vlaky které staví moc často a na krátkých vzdáleností jsou vlastně tramvaje.

Jedu tramvají

Po světě už dlouho chodím, máloco mě překvapí,
přesto občas hlavou kroutím, když do tramvaje nastoupím.
Na hodinkách mám půl čtvrté, v tramvaji tři kočárky,
do uší bych nyní prosil, aspoň dvoje ucpávky.
Malý capart v kočáře, rozkošné prý miminko,
pusu vůbec nezavře, kam se hrabe Domingo.
Teď mě asi utlučete, matky – mámy – maminy,
proč však jindy nejedete, v dopolední hodiny.
Nastoupily všechny v Sadech, jízdenky si kupují,
důchodce mám taky v zádech, holí mě už šťouchají.
Všechna místa obsazená, naší zlatou mládeží,
dneska prostě šanci nemá, snad to chudák vydrží.
Vystál frontu v obchoďáku, klidně i tři hodiny,
o sezení by se popral, není ovšem jediný.
Konečně se rozjedeme, máme menší zpoždění,
ujedeme jen pár metrů, a zas další brždění.
V tramvaji je jako v peci, máme opět červenou,
na mostě se maká přeci, vyhlížím už konečnou.
Čichové mé receptory, náhle rychle zpozorní,
jenom další dnešní story, tramvaj něco provoní.
Malý přestal chvíli plakat, plynovou chci masku mít,
lidé začnou kolem koukat, kam se hrabe yperit.